Světová síť ekovesnic aneb Jak to všechno s ekovesnicemi začalo?
Představ si planetu Zemi, kde život je v hojnosti a rozkvětu a současně ve svých mezích. Svět, který obnovuje rozmanitost místo vyčerpávání životního prostředí a kde spolupráce, spojení a sdílení je ceněno. GEN se právě takový svět na planetě Zemi snaží vytvořit díky šíření a sdílení fyzikálních a kulturních inovativních technologických řešení a uvědomělého způsobu života z ekovesnic. Znáte GEN? Global Ecovillage Network? Světovou sít ekovesnic? Jak vlastně tato globální sít vznikla? A kdo stál při jejím zrodu? Kde se vzal pojem ekovesnice? Která ekovesnice je nejstarší? Kam až sahá tato světová sít? Na co se zaměřuje? Pojďme se na odpovědi podívat v následujícím článku.
Světová síť ekovesnic
Global Ecovillage Network (GEN) - Světová síť ekovesnic - je rostoucí síť komunit a iniciativ zaměřených na obnovu a rozkvět planety Země, která propojuje rozmanitost kultur, zemí a kontinentů. GEN po celém světě propojuje jednotlivé skupiny jako jsou tvůrci politik, vláda, neziskový sektor, akademici, podnikatelé, aktivisté, síť komunit a ekologicky orientovaní jednotlivci s cílem vytvořit strategie pro celosvětovou transformaci planety Země ke stabilním a odolným komunitám a kulturám. V současnosti je složena z více než 15 000 ekovesnic, záměrných komunit a národních sítí ekovesnic.
Impuls od Hildur a Rosse Jacksonových
Hildur a Ross Jacksonovi z Dánska byli průkopníky v postupném založení GENu v 90. letech 20 století. Hluboké přesvědčení Hildur o tom, že lidé ve svém základu nejsou sobečtí a egocentričtí a společnými silami mohou vybudovat lepší společnost založenou na společném udržitelném soužití v harmonii s přírodou a duchem, podporovanou inovativními k přírodě šetrnými technologiemi a současně spravedlivou pro všechny lidi i planetu Zemi, bylo podpořeno životem v kibucu v Izraeli, studiem kulturní sociologie, založením prvního sdíleného bydlení v Dánsku, studiem současné vědy i založením a spolupodílením se na několika společenských iniciativách.
Rossův pohled na společnost měl úplně jiné základy. Pohyboval se v manažerském poradenství pro velké korporace, kde získal bohaté zkušenosti v mnoha odvětvích a ekonomických sektorech. Po několika letech začal být znepokojen velmi rozšířeným zanedbáváním ochrany životního prostředí a současným světovým trendem, který katastrofálně zvětšuje rozdíly mezi bohatými a chudými na planetě Zemi. Jeho přesvědčení bylo v souladu se závěry modelu Meze Růstu (the Limits to Growth model), kde naše světová civilizace bude muset čelit globálním problémům v dohledné budoucnosti, pokud bude chtít přežít. Ross a Hildur společně vnímají, že je velmi nepravděpodobné, aby tato změna vzešla od politiků, kteří jsou ve skutečnosti část celého problému.
Celá transformace o přežití bude muset vzejít přímo od lidí samotných. Ať už světový ekonomický kolaps bude nebo budeme schopni realizovat řízenou transformaci k udržitelné budoucnosti, v každém případě bude zapotřebí vybudovat novou kulturu, novou společnost. Základem nové kultury jsou udržitelná lidská obydlí, pro které potřebujeme mít dobré vzory. To stálo u zrodu myšlenky vybudování světové sítě ekovesnic, kde sdílení těchto dobrých vzorů bude velmi prospěšné pro řízenou transfromaci k udržitelné budoucnosti.
Nadace Gaia a její mapování ekovesnic ve světě
Po další Rossově tříleté kariéře velmi úspěšného spekulanta na burze, v roce 1990 Ross vložil do Nadace Gaia (Gaia Trust) významnou část vydělaných penež a oba si začali klást otázku: "Jak nejlépe využít vložené prostředky?"
V roce 1990 koupili Fjordvang, farmu v západním Dánsku, kde postupně začali budovat ekovesnici společně s Robertem a Dianou Gilmanovými, editory časopisu "In Context". Prvním krokem bylo zmapování a identifikace nejlepších příkladů ekovesnic ve světě pod vedením Gilmanových. Závěry ukázaly, že plnohodnotná, ve všech oblastech rozšířená ekovesnice neexistovala, ale mnoho velmi zajímavých a absolutně rozdílných komunit již bylo úspěšně vybudováno. Celkový obrázek stávajících komunit vytvořil vizi jiné kultury a životního stylu s ohromným potenciálem.
V září 1991 pozvali kolem 20 lidí z nejlepších komunit a několik velkých myslitelů, aby diskutovali o tom, jak by Nadace Gaia mohla nejlépe využít své finanční prostředky. Mezi účastníky byli lidé, kteří se stali následně regionálními budoucími vůdci GENu jako Max Lindegger, Declan Kennedy a Albert Bates, ale také intelektuálové mimo oblast ekovesnic jako například Karl-Henrik Robert (zakladatel rostoucí mezinárodní sítě "The Natural Step"), David Korten (později autor knihy "When Corporations Rule the World" - Když korporace vládnou světu) nebo Marilyn Mehlmann (z rostoucí mezinárodní sítě "Global Action Plan" - Světový akční plán). Bylo dosaženo jednomyslné dohody, ve které by měla Nadace Gaia podporovat lidi, kteří skutečně žijí v novém paradigmatu - ekovesničany, protože jsou nedílnou součástí celé transformace naší planety Země, ale odjinud nedostávali žádnou podporu. Všichni ve skupině si uvědomovali potřebu mít ve světě dobré příklady toho, co znamená žít v souladu s přírodou v udržitelném a duchovně-uspokojujícím životním stylu v technologicky vyspělé společnosti.
Kdo byli první ekovesničané?
To je obtížná otázka, protože mnoho členů GENu bylo založeno dříve, než toto slovo existovalo. V 60. letech vzniklo několik duchovně založených projektů v různých částech světa: Findhorn ve Skotsku, Farm v Tennessee, USA, Sarvodaya na Srí Lance a hnutí NAAM v Burkina Faso nebo Auroville v Indii. Solheimer na Islandu má kořeny až do roku 1930. Myšlenka "komunity" jde mnohem dál, společenství bylo vždy od samého počátku podstatou lidské kultury. Přijetím nového jména se základní koncepce naplnila novou energií.
První národní síť ekovesnic a založení Světové sítě ekovesnic
V roce 1993 založila Nadace Gaia první národní síť ekovesnic v Dánsku z nově vznikajících i stávajících ekovesnic. Významným krokem v rozvoji světové sítě ekovesnic byl rok 1995, kdy proběhla v komunitě Findhorn ve Skotsku konference "Ekovesnice a udržitelné komunity pro 21. století" za účasti více než 400 lidí ze 40 zemí světa a dalších 300 lidí muselo být odmítnuto z kapacitních důvodů. Toto bylo jasným důkazem, že koncept ekovesnic dříme u mnoha lidí v jejich nitru.
Bezprostředně po konferenci se setkalo 20 lidí z různých ekologických oblastí na 5 dní a byla formálně založena Světová síť ekovesnic, skládající se ze tří regionálních sítí pokrývajících geografickou oblast světa:
Amerika - centrum v ekovesnici Farm v Tennessee (USA)
Evropa - centrum v ekovesnici Lebensgarten (Německo)
Australie a oceánie - centrum v ekovesnici Crystal Waters (Austrálie)
Mezinárodní koordinační kancelář byla ustanovena v Nadaci Gaia v Dánsku s tím, že se Nadace Gaia zavázala pokrýt náklady na síť po dobu 3-5 let. Plánem v první řadě bylo vytváření regionálních sítí, které by spojovaly stávající projekty. Současně byl stanoven druhý dlouhodobý cíl, který by vytvořil světové služby, jako je vzdělávací síť, která by mohla překročit regiony, jakmile budou povoleny rozpočty a pracovní síly.
GEN na mapě světa
Rozvoj GENu a získání finanční nezávislosti
Další tři roky byly obdobím budování národních a regionálních sítí pod vedením tří regionálních tajemníků,konkrétně Declanem Kennedym, Albertem Batesem a Maxem Lindeggerem, kteří vytvořili původní radu GEN s koordinací s Hamishem Stewartem, mezinárodním tajemníkem se sídlem ve Fjordvangu.
Od roku 2001 Nadace Gaia během dalších dvou let postupně snižovala finanční podporu GENu a GEN si musel najít nové zdroje financování tak, aby se osamostatnil. V roce 2004 se GEN stal dobrovolnou organizací bez finanční podpory Nadace Gaia, ale se stále aktivními původními zakladateli.
Duchovní rozměr ekovesnic a GENu
Mnoho ekovesnic má tendenci zahrnovat mnoho principů jednotlivých oblastí udržitelnosti ve svém životě. Učit se od sebe navzájem i v duchovní oblasti je pro GEN unikátní. Ve světě roztržitém náboženskými spory neměl GEN v duchovní oblasti žádné problémy. Naopak. Společná setkání v různých komunitách jsou velmi zajímavá a obohacující. Společné modlitby a meditace ve všech stávajících tradicích a duchovních prostředích jsou založena na velké spolupráci, vzájemném respektu a přijímání. Všichni máme stejné hodnoty, nezávislé na náboženství a kultuře. Svět potřebuje tento druh mezilidské spolupráce.
Významnou roli v GENu zastával také dr. Rashmi Mayur, vůdce Mezinárodního institutu pro udržitelnou budoucnost v indickém Bombaji. Rashmi byl vysoce rozvinutým duchovním člověkem a dokonalým básníkem. Rashmi byl také neoficiálně GEN "velvyslanec v OSN", účastnil se všech velkých konferencí a mnoha plánovacích setkání, protože byl poradcem OSN. Na Johannesburském summitu OSN v srpnu 2002 byl Rashmi jmenován oficiálním mluvčím pro Jih a plánoval 28 hlavních projevů a workshopů. Během svého prvního projevu však dostal mrtvici a po následném bezvědomí a částečném obnovení funkcí na začátku roku 2004 zemřel. Zde je jedna báseň o Učení a nesmrtelnosti napsaná Rashmim pro zahájení konference o vzdělávání v roce 1998 ve Fjordvangu.
Učení a nesmrtelnost.
Lidé se zeptali: Mistře, co je učení?
Moudrý muž mlčky promluvil, "Není žádný mistr a žádné učení, moji lidé".
Lidé byli zmateni.
Mistr pokračoval, "Život je příležitostí, abychom si uvědomili sebe sama.
Jsme stvořeni k učení.
Učit se znamená být kreativní.
Učit se znamená vědět kořeny naší existence.
Učit se znamená chránit naši posvátnou zemi.
Učit se znamená žít v harmonii s vesmírem.
Učit se znamená dát život budoucnosti.
Učit se znamená dosáhnout Osvícení - Nirvány.
Učit se znamená být osvobozen od omezení časoprostoru.
Učit se znamená být nesmrtelný".
A Mistr už nebyl.
Vzdělávání v oblastech udržitelnosti
Od začátku GENu byla myšlenka na vytvoření uceleného vzdělávacího programu na stole. Koncem 90. let většina větších ekovesnic měla příjmy z vzdělávacích kurzů, protože přirozeně chtěli sdílet své znalosti a zkušenosti. Typickou oblastí byla permakultura, udržitelnost a návrh ekovesnic.
V roce 1998 Hildur pozvala 55 lektorů ze sítě ekovesnic na oslavu Rossových 60. a Max Lindeggerových 50. narozenin a také se záměrem zamyslet se nad myšlenkou vytvoření komplexního vzdělávacího programu pro udržitelný design, který by integroval koncepci ekologického zemědělství, permakultury, obnovitelných zdrojů energie, čištění odpadních vod, facilitace a vedení skupinových setkání, ekologických budov, řešení konfliktů, "Zelených podniků a ekonomiky" a mnohem více do programu, který lze vyučovat v ekovesnicích s názornou praktickou ukázkou přímo na místě. Cílem tohoto konceptu "Žití a učení se" je vytvoření nového paradigma ve vzdělávání, kde lidé již mohou žít nový životní styl a současně se vzdělávat v tom, jak ho vytvořit a navrhnout.
Další setkání iniciované Hildur ve Findhornu v červnu 2004 vycházelo z tzv. "kola udržitelnosti" (oblastí udržitelnosti) popsané v knize Hildur a Karen Svenssona "Život v ekovesnicích: Obnova Země a jejího lidu" z roku 2002. Gaia Education byla formálně spuštěna v říjnu 2005 ve Findhornu na konferenci GEN + 10 a rozkvétala pod vedením May East. Od této konference spolupracovaly GEN a Gaia Education velmi těsně, ale jako dvě samostatné právní entity. Prvním vzdělávacím programem byl čtyřtýdenní kurz nazvaný Ecovillage Design Education (EDE) - Vzdělávací program Návrhu Ekovesnic, který se nadále vyučuje po celém světě v cca 35 zemích. V roce 2008 byla v Barceloně vytvořena on-line verze EDE s Open University of Catalonia jako akreditovaný dvouletý magisterský program ve školním roce 2015/16. Tento program je v současnosti k dispozici na webu Gaia Education v 10 jazycích.
Po snížení finanční podpory v roce 2003 rozvoj GENu pokračoval pomalu po dalších šest let. Pozitivním aspektem bylo každoroční shromáždění GEN-Europe, které každoročně přitahovalo stále více lidí, protože myšlenka ekovesnic se postupně rozšířila, a to v neposlední řadě i do východní Evropy a Ruska. Se zavedením uceleného vzdělávacího programu Gaia v roce 2005 se v mnoha ekovesnicích objevil nový život, neboť vzdělávání bylo viděno nejen jako prostředek pro místní osvětu, ale také jako jeden ze zdrojů příjmu. Volně šiřitelný materiál a propracovaný učební plán pod záštitou UNITAR (Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum) a UNESCO (Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) umožňují snadný start a zvyšují atraktivitu u lidí. Vzdělávání se tak stalo podstatnou součástí každého příběhu ekovesnice.
Rozkvět GENu po finanční nezávislosti
Obnovení rozvoje GENu začalo v roce 2008 nově zvoleným vůdcem Koshou Joubertem. Kosha byla jedním z 30 lektorů, kteří se podíleli na osnovách Gaia Education. Ty také velmi úspěšně zavedla ve své ekovesnici Sieben Linden v Německu díky účasti mnoha zahraničních expertů a získání finanční podpory od německé vlády. Jedním z hlavních cílů této doby byla podpora vzniku nezávislé africké sítě zahájené v roce 2012, opět s finanční podporou od německého ministerstva zahraničí, které sledovalo vývoj s velkým zájmem.
Nová generace lidí v GENu byla velmi tvůrčí a její rozšiřující aktivity vedly k rostoucí dynamice ve všech regionech světa. Byla vytvořena jednodušší organizace a širší vize. V roce 2013 se z GEN America vyvinula nezávislá síť Jižní Ameriky - CASA a také mládežnická organizace NextGEN vzkvétá. V současnosti se začíná vytvářen další síť GEN Fertile Crescent (Síť Středního východu).
V prosinci 2012, kdy svět slaví konec jednoho mayského věku a začátek nového, Nadace Gaia se rozhodla udělit 5 vyznamenání iniciátorům a hlavním osobám sítě GEN a Gaia Education jako poděkování za znovuzrození nové kultury: Maxu Lindeggerovi, Albertu Batesovi a Declan Kennedy za vybudování sítí GEN a May East a Kosha Joubert za svou pozici inspirujících vůdců v posledních letech v Gaia Education a GENu.
Současný GEN
V současnosti sdružuje světová síť ekovesnic okolo 15 000 ekovesnic a dalších záměrných komunitních projektů z 5 kontinentů světa, kde lidé žijí společně ve větší harmonii s přírodou. Každá z pěti regionálních sítí udržuje mapu a databázi ekovesnic, záměrných komunit a národních sítí ekovesnic a pořádá každoročně regionální konferenci ekovesnic daného regionu, aby se navzájem inspirovali, sdíleli zkušenosti a znalosti.
NextGEN - mládežnické hnutí, které spojuje mládež s hnutím ekovesnic, má také 5 regionálních sítí jako GEN. NextGEN využívá znalosti a zkušenosti GENu a přes tuto svou mládežnickou organizaci vytváří novou generaci ekovesničanů.
Zastřešující organizací je GEN International, který má status poradce v ECOSOC (Hospodářská a sociální rada OSN), a je partmerem UNITAR (Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum). GEN International také pracoval v rámci Dekády vzdělávání pro udržitelný rozvoj 2005-2014 pod OSN.
Z EU prostředků financovaný TRANSIT research project identifikoval ekovesnice jako klíčové zdroje znalostí v oblasti sociálních inovací, která je nezbytná pro transformaci k udržitelnosti, ale také ke splnění cílů definovaných například v rámci OSN (Sustainable Development Goals), Pařížské dohodě o klimatu nebo výstupů COP 23.
Pokud v současnosti navštívíte ekovesnici jako například Findhorn ve Skotsku, Sieben Linden v Německu, Damanhur v Itálii, Earthaven v USA, Auroville v Indii nebo Crystal Waters v Austrálii můžete zažít novou kulturu. Každá z nich je trochu jiná, ale jádro uvnitř je stejné. Jejich lidé se nacházejí v procesu změny, kde cílem je žít plný a radostný společenský život s nízkou ekologickou stopou v souladu s přírodou, kde nezapomínají na staré rčení GENu, které říká: "Pokud to není sranda, není to udržitelné!"
Otázky k zamyšlení a uvědomění si souvislostí:
Kolik výše uvedených informací jsem se dozvěděl z televize nebo denního tisku?
Co naše vláda a ministerstva dělají pro naplnění cílů OSN, plnění Pařížské dohody o klimatu nebo výstupů COP 23?
Jaké iniciativy u nás se tomuto tématu věnují?
Které z nich podporuji? Finančně? Svou činností?
Čím mohu přispět k vytvoření české sítě ekovesnic?
Pokud se ti článek líbil, pošli odkaz dále a napiš své odpovědi do komentářů. Těším se:)
Leo Crlík